Láska vonící angreštem a šeříkem | Kapitola třetí

Láska vonící angreštem a šeříkem | Kapitola třetí

Povědomé šípy

Balila jsem si své róby v rutinní černobílé barvě ve svém pokoji na Kaer Trolde a chystala se na cestu do Velenu. Měla jsem zařízenou loď která mě odveze z ostrovů a poté na koni dojedu do Zálipí. Jistě, mohla bych jednoduše použít portál, ale potřebuji po cestě přemýšlet, nechci se hned objevit v Zálipí u Aimlenna bez tušení jak to bude dál. Napadlo mě, jestli už Geralt odjel či je stále v pevnosti. Ale rychle jsem tuto myšlenku ze své hlavy vyhnala protože jeho čekají zaklínačské zakázky a hledání Ciri, a mě shledání se svou elfí láskou.  

Vzala jsem své zabalené zavazadla a seběhla schody do stájí. Klepna už zde nikde nebyla, tudíž zaklínač vyrazil na cestu do Novigradu. Stejně tak jsem udělala já, jen opačným směrem do Země Nikoho. Cesta byla vcelku poklidná až ke Stromu oběšenců.  Můj kůň jel po vyšlapané prašné cestě, když jsem na obzoru viděla Strom oběšenců a tři mrtvoly houpajíc se na jeho větvích. Když jsem projížděla pod obrovskými větvemi, najednou jsem slyšela natáhnutí tětivy a než jsem stačila reagovat, mé lýtko zasáhl šíp. Bolest projela mou nohou ale i tak jsem seskočila z koně. Křoví ze kterého šíp vyletěl jsem zasáhla kouzlem a pak zaslechla sténání lučištníka. Steny byly jako spouštěč celé laviny šípů a z okolních křovin vylezlo pár bojovníků kteří už se po mém těle natahovali s meči v rukou. Kůň už byl dávno pryč a já i se třemi šípy v těle otevřela co nejrychleji portál do Zálipí. Těsně před dopadem meče na mou ruku jsem portálem proběhla a padla na prázdné pole se zlomeným šípem v lýtku, jizvami po obličeji a dvěma dalšími šípy v rameni a v korzetu, který jen tak tak ochránil můj hrudník. 

,,Zkurvysyni..'' zašeptala jsem sama pro sebe a vytrhla šípy ze své kůže, kterou jsem poté začala léčit kouzly. Byla jsem vyčerpaná, jizvy a rány zahojené, jen rána na rameni se nechtěla zacelit a tak jsem utrhla kus své sukně a obmotala ji okolo rány. Na další portál jsem sílu neměla a tak mi nezbývalo nic jiného než k Aimlennovi dojít po svých. Zvedla jsem se z pole a vyšla směrem k vesnici. Nějakou dobu to trvalo, protože s bolestí v rameni a podpatkách se nedá chodit na procházky, ale když jsem konečně po čtyřech týdnech uviděla starý dům u lesa, na vše jsem zapomněla. Rozeběhla jsem se k chatce s úsměvem na tváři, který ale zmizel hned co jsem vrazila do dveří. Aimlennova matka ležela s šípem ve zkrvaveném hrudníku na dřevěné podlaze a sám elf, jenž byl mou budoucností a láskou, měl šíp v lýtku stejně jako já, ale mrtvý nebyl narozdíl od jeho matky určitě. Slzy mi stékaly po lícních kostech a padaly do výstřihu když jsem třásla s jeho nehybným tělem. Mrtvý nebyl, nemohl být, stále jsem cítila při doteku teplo které jeho tělo vyzařovalo. Třásla jsem jeho rameny a plakala, když najednou mu z dlaně vypadl rudý kámen. Runový kámen. Nebyl mrtvý, byl zakletý a šíp který zabil jeho matku a strefil jeho lýtko byl stejný jako ten kterým stříleli u Stromu oběšenců na mě.

Až zjistím co za zkurvysyny tohle způsobilo a udělalo, najdu je a vlastnoručně jim vyrvu srdce z hrudi a nic mi nebude stát v cestě, ani kdyby to byla mocná čarodějka z Lóže či samotný král.

,,Tys to udělala. To tys je zabila, Yennefer z Vengerbergu.''


--------------------------------------------------------------------------------

Konečně nová část a nebude to jen tak nějaká obyč love story. :D

Přece jen, je to svět Zaklínače. Nicméně dost z vás mi na fb psalo jaký je rozdíl mezi Aimlennem a Cirbreinnem a jak se čtou jejich jména. Jasně, jméno Yen všichni přečíst umíme, ale cool elfský jméno co Magg vymyslí, to už neee.

Ale rozdíl mezi Aimlennem (emlenem) a Cirbreinnem (sirbrenem) není vůbec žádný. Je to jedna stejná postava, jen Aimlenn je jeho pravé jméno a Cirbreinn vymyšlené kvůli nové identitě. Yen mu říká samozřejmě Aimlenn protože ho pod tímto jménem zná od dětství. 

No nic, jak se vám kapitolka líbí? :) Co říkáte na tenhle zvrat a kdo myslíte že to udělal? 

Napovídám, že o té postavě tu bude ještě opravdu hodně a je velmi důležitá, ale dozvíte se o ní až za pár kapitol...