We found love between us | 5.kapitola
Přátelská zrada
Věnováno mé skvělé přítelkyni Mili<3
Věnováno mé skvělé přítelkyni Mili<3
Stále jí po tvářích stékaly pramínky slz, vpíjící se do jeho košile. Fenris se jí podíval do uslzených očí a pohladil ji po tváři. ,,Zvládneš to. Jsi silná a krásná žena Marianne.'' Marianne se elfovi podívala do tváře a uviděla jak se v jeho očích probouzí soucit a malé jiskřičky skotačí okolo jeho duhovek. Jejich tváře u sebe byly tak blízko, že by se mezi ně nevešla ani čepel meče. Teď a nebo nikdy řekla si v duchu Marianne a přiblížila své rty k těm Fenrisovým. Elf se přiblížil k těm jejím a pousmál se, věděl moc dobře o co se jeho přítelkyně pokouší. Předběhl ji a spojil jejich rty v jedny. Marianne v těle cítila miliony motýlků, zatímco si užívala přítomnost Fenrisové tváře. Najednou se značky po jeho těle rozzářily a přitiskl Marianne ke zdi. Ta se mu usmála na rtech a jemně elfa kousla do rtu.
Marianne si akorát dopínala rukáv u vesty, když do ni někdo strčil. Zkontrolovala si kapsy a zjistila že ji chybí měšec s přesně 50ti zlatými mincemi. Vyběhla za kapsářem napříč Hradištěm i když byla noc a nikde v okolí nebyla živá duše. Když kapsáře doběhla, stáli už oba před Oltářem. Když se kapsář otočil, uviděla Marianne obličej, který moc dobře znala. ,,Sebastiane?!'' ,,Hawke, promiň! Ale rodiče mě vydědili a jsem na mizině, já to musel udělat!'' ,,Uklidni se. Dám ti klidně polovinu, nic se neděje, ale nemusel jsi mě okrást.'' ,,Já ale nemluvil o tomhle.'' Než Marianne něco stačila odpovědět, okolo ní se objevili otrokáři a tevinterský magistr. Marianne hned poznala, o jakého magistra jde. Znala ho z Fenrisova vyprávění. Danarius. ,,Marianne Hawke. Jaké překvapení, konečně si můj malý otrok našel někoho, koho mu můžu vzít a zničit ho. A tady mladý Vael dostane svých 100 zlatek.'' Marianne nestihla ani vytáhnout meč z pochvy, předtím než ji otrokáři pevně chytli za ruce a táhli ji pryč do starého sídla. Škubala sebou, snažila se jim vytrhnout, ale marně. Někdo ji rukojetí meče praštil do zátylku a ji obklopila tma.
Když se Marianne probrala, byla přivázaná ke sloupu a okolo sebe viděla spousty beden. Když uslyšela nad sebou kroky a šumění vody, došlo jí že se nachází na lodi. Otázkou ale zůstalo, kam loď míří.
Marianne si akorát dopínala rukáv u vesty, když do ni někdo strčil. Zkontrolovala si kapsy a zjistila že ji chybí měšec s přesně 50ti zlatými mincemi. Vyběhla za kapsářem napříč Hradištěm i když byla noc a nikde v okolí nebyla živá duše. Když kapsáře doběhla, stáli už oba před Oltářem. Když se kapsář otočil, uviděla Marianne obličej, který moc dobře znala. ,,Sebastiane?!'' ,,Hawke, promiň! Ale rodiče mě vydědili a jsem na mizině, já to musel udělat!'' ,,Uklidni se. Dám ti klidně polovinu, nic se neděje, ale nemusel jsi mě okrást.'' ,,Já ale nemluvil o tomhle.'' Než Marianne něco stačila odpovědět, okolo ní se objevili otrokáři a tevinterský magistr. Marianne hned poznala, o jakého magistra jde. Znala ho z Fenrisova vyprávění. Danarius. ,,Marianne Hawke. Jaké překvapení, konečně si můj malý otrok našel někoho, koho mu můžu vzít a zničit ho. A tady mladý Vael dostane svých 100 zlatek.'' Marianne nestihla ani vytáhnout meč z pochvy, předtím než ji otrokáři pevně chytli za ruce a táhli ji pryč do starého sídla. Škubala sebou, snažila se jim vytrhnout, ale marně. Někdo ji rukojetí meče praštil do zátylku a ji obklopila tma.
Když se Marianne probrala, byla přivázaná ke sloupu a okolo sebe viděla spousty beden. Když uslyšela nad sebou kroky a šumění vody, došlo jí že se nachází na lodi. Otázkou ale zůstalo, kam loď míří.
Slovník:
Oltář: kaple v Kirkwallu
Vzkaz autora:
Omlouvám se že kapitola je hrozně moc krátká, bohužel nemám vůbec čas.
Tuhle kapitolu chci věnovat mé milované kamarádce Mili, protože miluje Fenrise stejně tak moc, jako já a je mi oporou. O:)
Žádné komentáře:
Okomentovat