We found love between us | 4.kapitola

We found love between us | 4.kapitola

 Bolest spojuje

 

Marianne musela přiznat, že její elfí kamarádka má nejspíše pravdu. Její srdce touží po tom, zjistit něco o Fenrisově minulosti, nebo dokonce sdílet s ním budoucnost. Ale přiznejme si, kdo v téhle době si může dovolit vztah, který neskončí smrtí či odloučením. ,,Mar, musíš za ním jít!'' naléhala Merrill na svou přítelkyni poskakujíc vedle ní koukla a beze slova opustila její domov v Odluce. Mariannina cesta ovšem nebyla k Fenrisovu sídlu na Hradišti, ale k Viselci za Isabelou. Její nejlepší přítelkyně jí vždy byla ochotna pomoct, ať už jakkoliv. Když vstoupila do hostince ovanul ji smrad alkoholu a kouře. U baru ovšem viděla Isabelu, jak jinak než s pivem v ruce. ,,Vidím že mě velmi ráda vidíš Is.'' řekla Marianne stojíc za Isabelou. Když se její značně obdarovaná přítelkyně otočila, její ústa se roztáhly do obrovského úsměvu. ,,Mari!'' zakřičela Isabela s rozevřenou náručí. ,,Chyběla jsi mi.'' zašeptala Marianne do jejího odhaleného ramena. ,,Jak to jde s Merrill?'' ,,Je úžasná, ve všech možných věcech, dostává se do toho.'' zasmála se Isabela. Marianne nikdy nechápala, jak se mohly dát dohromady její dvě, naprosto odlišné, nejlepší přítelkyně. Ale jejich vztah jim přála. ,,A co ty a chlapi Marianne?'' mrkla Isabela směrem k její přítelkyni. Marianne si okamžitě představila zářící značky po jeho těle a bílé vlasy zasahujíc do jeho obličeje. ,,Nic. Pořád tě beru jako zálohu.'' zasmála se Marianne a vzpomněla si na ''vztah'' který měla s Isabelou a její postelí. ,,Nedělej si srandu Marianne, poznám kdy lžeš a víš že já mám slabost pro elfy. Znáš přece Zevrana, navíc teď Merrill..'' Marianne neměla ráda, když Isabela mluvila o jejím bývalém vztahu, protože ona sama Zevrana dobře znala. Byl to jeden z jejích společníků ale i dobrých přátel, tehdy ve Fereldenu, bohužel patřil i mezi její první lásky, získal si ji tím že se pokusil ji zabít. ,,Myslím, že tuhle slabost sdílíme.'' zašeptala Marianne skoro neslyšně, jenže mladá pirátka po jejím boku, to nepřeslechla. ,,No né, Marianne ty ses rozhoupala! Jak vypadá? Má dobrý tělo? A jakej je v posteli?'' Samozřejmě, jak čekala, Isabela ji zasypala otázkami pro ni typickými. ,,Tak to asi nezjistím Is.'' ,,No to ne! On je gay?!'' Po této větě všechno pivo které Mariannina pusa držela, vylétlo směrem na barmana a obě se začaly neskutečně smát. ,,Jasně chápu, není gay a navíc neví že o něj stojíš. Ať už jakýmkoliv způsobem.'' ,,Přesně.'' ,,No tak šup, pořádně se na to napij a běž za ním!'' Marianne se pousmála nad Isabelinou pohotovostí ale věděla, že má její přítelkyně pravdu. Proto se po posledním loku onoho zlatého moku rozloučila s Isabelou, poděkovala jí a vydala se směrem na Hradiště.

Celou cestu k Fenrisovu sídlu se Marianne snažila přijít na to, co elfovi řekne, ale nic jí nenapadalo. Když konečně došla před budovu, ve které ještě nedávno bojovala se Stíny po Fenrisově boku, naprosto nevěděla co říct. Vešla dovnitř a všude bylo stejně prázdno, jako když tu byla poprvé. Když se objevila v obrovské síni, uslyšela z přesně toho pokoje kde se měl kdysi nacházet Danarius cinkot sklenic. Temné myšlenky na Fenrisovu smrt a objevení Danaria se jí zrodily v hlavě, ale snažila se je potlačit. Z plných plic se nadechla, sebrala odvahu a vydala se nahoru do místnosti. Když se objevila před otevřenými dveřmi, při pohledu na Fenrise s lahví vína se všechny temné myšlenky změnily na pochybující. Když Fenris objevil její postavu mezi dveřmi a navázal s ní oční kontakt, Marianne v břichu pocítila ty slavné motýlky. Fenris zvedl obočí a ji propalovali jeho modré oči. ,,Já- omlou- omlouvám se.'' řekla Marianne a hned zčervenala po tom, co uslyšela své trapné nervózní koktání. Pokud její lásku po tomhle Fenris neuvidí, začne přemýšlet o tom, jestli není slepý nebo hluchý. Fenris se zasmál, sklenku vína odložil na stolek vedle křesla na kterém dosud posedával a šel Marianniným směrem. ,,Za co se omlouváš?'' řekl těsně u jejího ucha, když k ní došel. Marianne se stěží snažila zpomalit svůj tep zatímco se její pohled směřoval k Fenrisově košili, odhalujíc polovinu jeho hrudi posyté již známými modrými značkami. Když se Marianne hluboko nadechla v přítomnosti Fenrise ucítila jak se opět ušklíbl. Oba ale vytrhlo z jejich ''konverzace'' něco, co ani jeden neočekával. Za nimi se ocitl Bodahn, starý trpaslík sloužící Marianne v jejím sídle. Fenris odstoupil od své nové přítelkyně a se zvedlým obočím se koukl na trpaslíka. ,,Serah, omlouvám se že ruším, vaše elfí společnice mi řekla že tu budete a mám pro vás velmi smutnou zprávu.'' trpaslík se poklonil a vypadal velmi sklesle. ,,V pořádku Bodahne, co tak důležitého se stalo?'' ,,Vaše matka zemřela má paní. Je mi to velmi líto, byla to úžasná žena.'' Marianne za sebou uslyšela tříštění skla a nevěděla, či je to sklenička s vínem, nebo její srdce. V Kirkwallu žila se svou matkou už od Nákazy, více než 2 roky. Připadalo jí, že se kousek jejího srdce a nitra bortí, ničí a mizí. Když viděla odcházejícího trpaslíka, cítila jak se jí po tvářích tvoří potůčky slaných slz. Najednou pocítila na své ruce příjemné teplo jiné dlaně. Když se otočila po původu tepla, uviděla smutného Fenrise, jehož značky byly poněkud vybledlé. Hned co ji elf obejmul v jejím těle vybuchlo další hejno motýlků, kteří pomaličku zalepovali svými křídly každou díru, vytvořenou bolestí z úmrtí její matky. Objala Fenrise ještě víc a slzy na jejích tvářích, se pomalu ztrácely. ,,Co bych s tebou měl udělat?'' ozval se na jejím rameni bělovlasý elf jehož hlas zněl hluboce až zlomeně. ,,Jen mě drž, prosím.'' Fenris pevněji objal její tělo a Marianne se nanovo rozplakala.

Slovníček: 

Zevran Arainai

Isabela

Bodahn

Vzkaz ,,spisovatelky'' : 
Ano vím, jsem plná překvapení. Vrr. Mohli jste si všimnout, že jsem trošku poupravila způsob konečného slovníčku kde byly vždy významy slov obsažených v dané kapitole. Budu do něj nově přidávat i fotky nových postav. Doufám že se vám dnešní kapitola líbí, samozřejmě budu ráda za každý názor a i kritiku, jako vždy, je hodně co zlepšovat.