We found love between us | 6.kapitola

We found love between us | 6.kapitola

Zářící značky

Fenris se procházel po Odluce a snášel pohledy obyčejných městských elfů na jeho nevšední značky, ostatně jako každý jiný den. Vše co se dělo, bylo jako obyčejně, každodenní rutina neobyčejného elfa. Najednou na svém zápěstí ucítil slabé lechtání, koukl se na zápěstí levé ruky, kde spočíval obmotaný šátek zbarvený červeně rudou, který mu kolem ruky ovázala Marianne jako symbol jejich lásky. Pokud se tomu, co mezi sebou tito dva měli, dalo říkat láska. Nikdy nic podobného tomu co cítil k té mladé válečnici nepocítil. Neměl komu, by tyto city věnoval. Dokud ale nepotkal ženu, která mu hned v prvních vteřinách jejich setkání vyhrožovala. Při myšlenkách o jeho drahé a velmi, velmi blízké přítelkyni, ho napadlo ji navštívit. Naposled ji sice viděl ráno, když odcházela z jeho sídla s rozcuchanými vlasy a nedopnutou košilí, krásná jako vždy. Šel před sídlo patřící jeho Marianne a uviděl jak matka jeho přítelkyně pláče a baví se s tím lučištníkem, kterého jednou urazil. Sebastian Vael, se jmenoval. Syn šlechticů ze Starkhavenu. Když přišel blíže, zaposlouchal se do jejich rozhovoru. ,,Anoro nemohl jsem nic dělat, jen jsem z dálky viděl jak ji nějací Tevinteři berou na loď. Omlouvám se, víš že pro mě Marianne byla jako sestra.‘‘ Fenrisovy značky se po celém těle rozzářily a na jeho mysli měl pouze jeden návrh. Tevinteři? Danarius. Marianne je v nebezpečí. A může za to on.

Marianne sice měla pro strach uděláno, ale momentálně nevěděla kam zatracená loď plula a co se s ní stane. Zrovna v tu chvíli, vešel do kabiny kde byla připoutaná ke sloupu kapitán. Nejspíše tevinterský otrokář, jako všichni členové na palubě. Doufala že se tu objeví Fenris a všem těm Tevinterům prožene meč hrudí, jenže po elfovi nebyla ani stopa. Už pomalu ztrácela všechny naděje, když najednou uslyšela řev z vrchní paluby lodi. Skrze staré prkna nad ní, protékala krev. Doufala že krev tevinterská. Kapitán v její kabině se vystrašeně podíval ke dveřím a poté na Marianne. Začal ji odvazovat, ale nepustil ji jak doufala,  nýbrž ji přiložil nůž ke krku a vyšel s ní z kajuty. Když Marianne ve svém výhledu spatřila Fenrise, Merrill a Varrica, její srdce poskočilo štěstím. Nicméně zase skočilo rychle zpátky, když si uvědomila pocit studeného kovu na jejím krku. ,,Zabijete ještě někoho Markomani a ta ženská umře.‘‘ řekl kapitán u jejího ucha. Najednou Fenris zastavil pohyb svého meče těsně před hrudí plavčíka a koukl se Marianne do očí, jeho značky zářily jako nikdy. Motýlci v jejím těle opět ožili i přes pocit tlačícího kovu na její krční tepnu.  ,,Dobře, pusť ji. Nikomu se nic nestane.‘‘ ,,Na to už je trochu pozdě, nemyslíš?!‘‘ zakřičel kapitán na Fenrise a rozmáchl rukou k mrtvolám Tevinterů po celé palubě. Zrovna když se pokusil silně přejet Marianne po krku, těsně kolem její hlavy proletěl šíp, který nakonec našel své místo v hlavě kapitána, pomalu mrtvě padajícího na zem. Marianne zůstala živá zkrouceně sedět na palubě, pouze s malým škrábnutím na krku a šokem z právě uběhlé události. Mezitím co se postavila, Fenris se k ní rozeběhl a popadl ji do své náruče. Marianne se rozplakala a ignorovala pohledy jejich společníků z Kirkwallu. Jediné na čem záleželo, byl elf v jehož obětí se právě nacházela. ,,Pojď Mari, poplujeme domů.‘‘

Význam slov:

Markomani: obyvatelé Svobodných Marek (Kirkwall, Starkhaven..)

Tevinteři: obyvatelé tevinterské říše