Láska vonící angreštem a šeříkem | Kapitola první
Vzpomínky
Před dvěma měsíci...
Jela jsem na koni ve své obvyklé černobílé róbě a blížila se k hostinci v Zálipí,kde jsem si chtěla dát pauzu před tím než se vydám do Wyzimy a na Skellige. Zastavila jsem koně před chalupou ze které se už ozývali opilí sedláci a pár Černých a vešla dovnitř, nebo jsem to alespoň měla v plánu. Zastavil mě šíp vystřelený těsně před můj hrudník který by mířil přesně na mé srdce, tedy pokud bych ho kouzlem nezastavila.
,,Vidím že mě v Zálipí hezky vítají.'' řekla jsem k hnědovlasému elfovi stojíc přede mnou s napnutým lukem.
,,Co tu děláš, čarodějko?''
,,To se nemohu jít osvěžit do hostince po dlouhé cestě?''
,,Věř mi, neměla bys tam chodit. Ti sedláci celý večer mluví jen o tvé vraždě, věděli o tvém příjezdu ještě dříve než ty sama, Yennefer z Vengerbergu. Mají oči všude v Zemi nikoho.''
,,Ty mi nemáš co rozkazovat, elfe.''
,,Jdeš na smrt, pokud ty dveře otevřeš, a věř mi, to ani jeden z nás nechce.'' Elf na mě upíral své hnědé úzké oči a na jeho tváři se rozprostíral kamenný výraz.
,,A ten tvůj šíp mně měl jako ochránit?'' zasmála jsem se. Elf se pousmál a pokrčil rameny.
,,V rámci možností.''
,,Dobrá tedy, nepůjdu do té hospody, spokojen?''
,,Převelice, nyní mě prosím následuj.'' Zvedla jsem obočí v tázavém pohledu a on mi jen pokynul rukou směrem za ním. Po pár minutách jsme přišli k chudému domku u lesa hned za vesnicí, elf vešel dovnitř a já za ním. Na posteli ve světnici ležela starší elfka s velkým poraněním.
,,Proč jsi mne sem zavedl? Ani neznám tvé jméno, natož její.''
,,Jmenuji se Cirbreinn a toto je má matka. Ale musíš uznat že zanedlouho budu muset říkat že to byla má matka. Je na tom velmi špatně, byla v lese na dříví když ji někdo napadl. Potřebuji tvou pomoc čarodějko, prosím.'' koukl se na mě elf smutně a já v jeho hnědých očích viděla známky slz když mi podával malý kámen.
,,Proč bych ti měla pomáhat?''
,,Udělám cokoliv, jen ji zachraň, prosím čarodějko.'' Zvedla jsem se bez projevení citu od postele kde elfka ležela a chystala se k odchodu, ten elf je šílený.
,,S charitou jsem skončila. Sbohem Cirbreinne.'' stála jsem u dvěří a sledovala zničeného elfa sedíc u postele své matky. Bylo mi ho líto a tak jsem těsně před odchodem luskla prsty a zamumlala si zaklínadlo které mělo starou elfku zachránit. Poté jsem se vydala zpět ke svému koni a chystala se na cestu, jenže mi myslí problesklo vidění a já ztratila rovnováhu. To vidění rozpoutal kámen který mi dal do ruky, tím jsem si byla jistá, jinak vidění nemívám. Viděla jsem Cirbreinna u tábora Scoia'tael a poté něco co mě naprosto zaskočilo. Sebe s tím elfem, jak mě líbá a já, překvapivě neprotestovala, spíš naopak, oba jsme na tvářích měli zamilované výrazy. Nevěděla jsem či se jedná o vidění z minulosti, ale byla jsem tam velmi mladá, takže muselo. Už když jsem na něj poprvé pohlédla, byl mi povědomý. Až po dalším vidění jsem si uvědomila z jakého důvodu. Jednalo se o bratrance Iorwetha, vůdce Veverek. Kdysi jsem v táboře Scoia'tael byla skoro stále, byl má první opravdová láska, bez jakéhokoliv přání. Nebyla jsme si jista či je to opravdu on, měl jiné jméno, jiné oblečení, ale stále totožná tvář ho prozrazovala. Je to můj Aimlenn. Můj Cirbreinn.
Běžela jsem zpět k domku, odkud jsem už z dálky slyšela smích a pláč, z čeho jsem usoudila že mé kouzlo fungovalo. Vrazila jsem do dveří a viděla Cirbreinna s matkou v náručí.
,,Yen.'' Elf se postavil přede mě a svou matku posadil na postel.
,,Aimlenne!'' padla jsem mu do náruče a už nikdy ho nechtěla opustit.
,,Ten kámen fungoval, ach jak jsem mohla zapomenout!"
,,Už nikdy neodcházej, miluji tě."
,,Já tebe Aimlenne, já tebe."
,,Yen, nemusíš to dělat, lásko zůstaň tu se mnou.'' Aimlenn stál vedle mé klisny a držel mě za ruku. Za chvíli jsem měla vyjet na Skellige, stačilo že jsem se v Zálipí zasekla na týden.
,,Nemůžu, víš že musím pomoct Geraltovi hledat Ciri, je jako moje dcera."
,,Zase nade mnou vyhrál zaklínač, jako kdysi?"
,,Není to jako kdysi Aimlenne."
,,Já vím, tentokrát se vrátíš a neutečeš spolu s ním do Vengerbergu."
,,Nevytahuj minulost. lásko."
,,Dobře věřím ti, ale vrať se mi, ano?"
Vrátím Aimlenne, vrátím.
----------------------------------------------
Já vím že si po prvním odstavci řeknete WTF are you doing Magg?! a ani já to upřímně nechápu. Jen chci říct že vám asi došlo že tahle ff nebude úplně přesně podle originálního příběhu, tam Yen žádného elfa nepotkala, žádného nemilovala a už vůbec nemá Iorweth bratrance, to ale všichni víme. Proto je to fan fiction, vymýšlím si. :D :D
Bude to hodně o magii, což jste už pochytili a já fakt doufám že se vám to bude alespoň trochu zamlouvat.
Touhle kapitolou si nejsem ani trošku jistá, takže by se mi hodil váš názor, prosím o něj na kolenou! :(
Pokud budu hodná, tak napíšu zítra i 3. ale spíše dám nové kapitoly k ostatním stories, které jsou tak trochu zapomenuty, ups.
Nicméně, co na to říkáte? Je to až moc divný a chaotický?
Žádné komentáře:
Okomentovat