Láska vonící angreštem a šeříkem | Kapitola první

Láska vonící angreštem a šeříkem | Kapitola první

Rozhraní osudu

Všude okolo byly černé vlaječky, černě oblečení Skelližani a moře. Moře se dalo očekávat, když se nacházíme na Skellige ale černá barva byla výjimkou, tedy alespoň na oblečení ostatních. Stála jsem na břehu ostrova, po boku Geralta a na pohřbu Skelligského vládce. To zároveň znamená i blížící se volby a korunovaci. Král Bran z klanu Tuirseach byl jedním z nejoblíbenějších vládců všech Skelligských ostrovů, a teď se vydal na svou poslední plavbu. Druid Myšilov právě přednášel žalozpěv ale Geralt nejspíše dával přednost něčemu bližšímu.

 ,,Krásně voníš.''

 ,,Geralte! Jsme na pohřbu.'' 

,,Krásně voníš i na pohřbu.'' Vždy pozná mou vůni, nedivím se, je velmi specifická, kdo by si nezapamatoval šeřík a angrešt? Chtěla jsem mu odpovědět, ale Crach pokračoval ve své řeči hned po té Myšilově. Kéž by Geralt věděl, že kromě jeho splněného přání, mě k němu už nic netáhne. Od té doby co jsem ve Velenu potkala toho elfa, vše se změnilo. Všechny mé city se obrátily k jiné osobě. Se svými city jsem si jistá, nýbrž s těmi Geraltovými ani trošku. Dnes ale musím objevit odpověď.

,,Geralte, musíme si promluvit.'' 

,,Ale jsme na pohřbu!'' zašeptal mi zaklínač zpět. Jistě, obrací mé odpovědi, jak jinak. 

,,V soukromí.'' řekla jsem potichu ale pořád stejně vážně. Zaklínač přikývl a šel za mnou do pevnosti Kaer Trolde, kde jsme vlezli do nejbližší komory. 

,,Geralte..''

 ,,Yen?'' Nadešel správný čas, Geralt jde hledat Ciri do Novigradu kde určitě omylem nalezne i Triss a její postel plnou zrzavých vlasů, zatímco já se vrátím do Velenu hledat Cirbreinna. 

,,Přemýšlel jsi někdy nad tím, jestli nás už neváže pouze tvé přání?'' Geralt se mi podíval do očí a já měla možnost si všimnout těch jeho. V očích s kočičí zorničkou se odráželo překvapení, spousta překvapení. Věděla jsem, že zrovna tuto otázku očekávat nebude, nikdy jsme o Přání nemluvili. 

,,Yen.. jak- jak tě to napadlo?'' 

,,Přemýšlela jsem co by se stalo kdyby oba z nás už ke druhému nic necítili. Kdyby nás mělo svazovat pouze tvé přání, které ti kdysi ten džin splnil, nemělo by cenu zůstávat déle spolu Geralte. Vím že k Triss něco cítíš, viděla jsem její vlasy na Kaer Morhen, byla tam ještě přede mnou.''

 ,,Ty máš taky svou mužskou Triss, Yen?'' 

,,Geralte, oba z nás už darovali své city někomu jinému, než tomu druhému, ne jen ty. Ano, vracím se do Velenu mezitím co ty budeš pokračovat s hledáním Ciri v Novigradu, společně s Triss.'' 

,,Pokud je to tvé přání.'' 

,,Nepoužívej slovo přání, oba víme jak to s nimi je. Spíš to po tobě žádám.'' Geralt přikývl, ukončil náš rozhovor a každý z nás šel svou cestou.

,,Co budeš dělat s tím jednorožcem?'' 

,,Myslím že to teď není nejdůležitější, ale pošlu ho Triss pokud si to přeješ, ať má i ona něco, na čem jsou zase mé vlasy.''

Zase ten jednorožec..

-------------------------------------

Nah nah honey im good! :D 

Vím že poslední dobou jen začínám nové a nové stories a nedopisuju ty předchozí, ale já mám prostě strašně moc nápadů! Tohle je zrovna nová fan fiction, tentokrát ne na Dragon Age ale na mého milovaného Zaklínače, přesněji na třetí hru. První kapitola je kratší, ale počítejte s tím, že se budou kapitoly pohybovat okolo 500 slov. 

Ráda bych věděla váš názor, protože jsem se Zaklínačem ještě nic nepsala, tak mi pište do komentářů prosím pěkně.

Mám vás všechny ráda. xx